Představte si krajinu, kde se pole střídá s řadami ovocných stromů, kde mezi obilím rostou keře a na pastvině ve stínu ořešáků se pasou ovce. Ne, to není obrázek z Toskánska – ale velmi reálná možnost i u nás v Česku. Říká se tomu agrolesnictví a začíná se o něm mluvit čím dál víc. Nejen mezi ekologickými nadšenci, ale i mezi praktickými zemědělci a majiteli půdy, kteří chtějí, aby jejich pozemky dávaly smysl i za deset, dvacet let.
Agrolesnictví spojuje dvě věci, které jsme si zvykli vnímat odděleně – zemědělskou výrobu a stromy. Místo holých lánů se tu počítá s tím, že na poli mají své místo i dřeviny – ať už jde o ovocné stromy, keře, nebo větrolamy.
I v naší krajině čelíme problémům, které agrolesnictví dokáže řešit. Půda vysychá, splavuje se a ztrácí živiny, což ohrožuje dlouhodobou úrodnost polí. Stromy a keře v agrolesnických systémech pomáhají zadržovat vodu, chrání půdu před větrem a sluncem, a zlepšují mikroklima okolí. Navíc přispívají k větší biodiverzitě – poskytují útočiště ptákům, opylovačům a dalším užitečným druhům.
Foto: Wolfgang Hasselmann, Unsplash
Na rodinné farmě Na Kamenci na Královédvorsku se před rokem rozhodli změnit způsob hospodaření. Místo tradiční orné půdy vysázeli mezi jetelotrávy a obilninami řady ovocných a lesních stromů. Ovce se teď pasou ve stínu stromů, což pomáhá půdě zůstat živá a zdravá. Tento agrolesnický systém zlepšil kvalitu půdy, snížil erozi a zvýšil počet ptáků a hmyzu na farmě. Navíc stromům dávají smysl i ekonomicky – plody a dřevo jsou užitečným produktem farmy.
Důležité je přemýšlet o půdě jako o živém systému. Stromy nejsou překážkou – naopak. Koření hluboko, pomáhají koloběhu vody a živin, vytvářejí prostor pro život ptáků, opylovačů i dalších užitečných druhů.
Tip: Existují i dotační programy a podpora v rámci ekologického zemědělství, které agrolesnické přístupy zvýhodňují. Pokud vlastníte větší kus půdy, určitě stojí za to podívat se, co stát nabízí.
Máte na autorku nějaké otázky? Neváhejte zanechat komentář!