Diskuze o využívání půdy v zemědělství se stává stále aktuálnější. Jedním z klíčových témat je otázka, zda je lepší nechat část půdy ležet ladem nebo ji intenzivně využívat pro zemědělskou produkci. V tomto článku se zaměříme na pro a proti tohoto přístupu z pohledu zemědělství. Prozkoumáme, jaké jsou hlavní důvody pro ponechání půdy ladem a jaké jsou možné negativní dopady této strategie.
Regenerace půdní struktury
Intenzivní zemědělská činnost jako je nadměrné používání chemických hnojiv a pesticidů, nadměrná orba nebo monokulturní pěstování, může vést k degradaci půdní struktury. Tato činnost může snížit obsah organické hmoty v půdě a narušit její složení, což má za následek zhroucení půdní struktury. Když půdní struktura ztrácí svou stabilitu, může dojít k tvorbě hrubých hrudek, zvýšenému ztuhnutí nebo zvýšené erozi.
Podpora biodiverzity
Když půda zůstane nevyužitá, vytváří prostor pro přírodní koloběh a vzniká přirozený habitat pro rozmanité druhy rostlin a živočichů. Nevyužívaná půda může být pokryta různými druhy vegetace včetně travin, keřů, květin a stromů, což vytváří ideální prostředí pro mnoho živočichů jako jsou ptáci, hmyz, savci a další obratlovci.
Biodiverzita na nevyužívané půdě má také pozitivní dopad na ekologickou stabilitu krajiny. Různorodé rostlinné druhy mohou pomáhat zachycovat uhlík a zlepšovat kvalitu půdy. Rostliny také pomáhají udržovat stabilní půdní vrstvu a snižují riziko eroze. Její existence je klíčová pro udržení rovnováhy v ekosystému a podporuje zdravé fungování přírodních procesů.
Ochrana půdní mikroflóry a mikrofauny
Nevyužívaná půda dává mikroorganismům a dalším organismům v půdě šanci na obnovení a aktivitu. Tento proces je klíčový pro udržení biologické rozmanitosti a životních funkcí půdy. Mikroorganismy pomáhají rozkládat organické látky, uvolňovat živiny a zlepšovat půdní vlastnosti. Taková mikrobiální aktivita je důležitá pro udržení zdraví půdy a její dlouhodobou udržitelnost.
I když nevyužívání půdy, tedy ponechání půdy ladem, má své výhody, existují také některé negativní stránky, které je třeba zvážit.
V prehistorických dobách velcí savci, od mamutů až po zubry, divoké koně a pratury, hráli klíčovou roli v narušování povrchu pozemků a obnově krajiny. Dnes tuto roli přebírá člověk, provádějící sečení luk a další své aktivity, nebo zvířata, která člověk chová jako jsou krávy, ovce, kozy a koně.
Problémem je, že tyto lidské aktivity na zemědělských i lesních půdách často překračují přirozenou míru, což má negativní dopad na přírodu. Avšak opačný extrém, tedy absolutní bezzásahovost, není řešením. Nedostatečná péče o pozemky může vést k dalším problémům jako je šíření invazivních rostlin a živočichů.
Proto je důležité udržovat pozemky alespoň občasně pod dohledem a provádět potřebné zásahy tam, kde je to nezbytné. To může zahrnovat likvidaci invazivních rostlin nebo živočichů, stejně jako pravidelné sečení luk.
Chcete ke článku něco dodat? Neváhejte zanechat komentář!
Zjistit cenu zemědělské půdy ZDARMA. 
Myslím, že nejvíce se na biodiverzitě podepsala zemědělská velkovýroba. Rekultivace a zcelování pozemků likvidace remízků, alejí, odvodňování původních lučních porostů zhoršila tento stav. Některé pozemky nakonec stejně nebylo možné obdělávat, těžkou technikou. Ještě v šedesátých a sedmdesátých letech se často využívali koně k sečení luk, žací lištou, která zanechala vyšší porosty.a tím se zachovaly přírodní ukryty pro faunu. Rekultivované pozemky odvádějí vodu z krajiny, protože chybí zádržné systémy, které by bylo možné využít i k zavlažování. V současnosti jsou akce, kdy se opět vysazují do krajiny stromy i remízky ale návrat k potřebnému efektu je na několik desetiletí. Další věci je pastva na zatravněné orné půdě, kdy dochází k vysušení půdy, protože vypasení způsobuje hlavně větrnou erozi a obnova travního porostu je mizivá a po čtyřech létech jsou taková pole spíše zaplevelena dvouděložným porostem. Následovat musí orba k hnojení využití chlévské mrvy, aby půda byla provzdušněná a humózní kde dojde k zajištění potřebných živin pro vegetaci zemědělských plodin. Je řada hospodářů, kteří některé pozemky využijí k zalesnění, protože je nelze k zemědělské výrobě využít a lépe chrání oblast před vysoušením. Malé zemědělské farmy vlivem kolektivizace jsou přáním některých politiků. Práce v zemědělství je dnes pod vlivem techniky, která značně zvýšila produktivitu práce. Hlavně si většina lidí myslí, že Česko už je jen Agrofert, který pěstuje řepku. Dobře vím, že ti je nesmysl. Dnes si snadno zjistím kolik je zemědělských podniků i oděvních ploch. Studoval jsem zemědělskou školu v Poděbradech, úrodná půda vysoké bonity a zde se využívaly osevní postupy z vyšším množstvím plodin, které znamenaly dobré využití půdy, na rozdíl Tachovska, kde jsem určitý čas pracoval a viděl jsem často úplně zbytečné rekultivace v zájmu obilního problémů, který měl zajistit soběstačnost Československa. Ovšem produkce z takových pozemků byla velmi nízká a pro techniku často velký problém. Otázkou zůstává jak obdělávat zemědělskou půdu bez zbytečných škod na přírodě. Jsem přesvědčen, půdu je nutné obdělávat, kde je to možné. Jsou místa, která se změnila na pastviny, ale i zde je nutné hospodařit tak, aby z pastvin nebyla poušť.